Hunting in Prague

	Ještě jsem zavolal svému kamarádovi, který je členem jakéhosi spolku paranormálních jevů a jat nabývalou paranoiou rozhodl jsem se, že i jej prověříme, nepatří-li též mezi "nestvůry". Dal jsem si s ním sraz druhý den ve tři před Sv. Ludmilou na náměstí Míru. FIlip nedal jinak, než že večer prověříme Helenina šéfa. Rozešli jsme se domů a večer nás Karel dovezl do Karlína k síldu agentury Sarah, kde Helena pracuje. (označeno šipkou) Po cestě nám sdělil, že zjistil, že jistá osoba, pro kterou pracuje, patří rovněž mezi "nestvůry" a to žilnatce typu "hrobník". Fotografie ne zcela odpovídá, protože ukazuje situaci ve dne.
	Auto jsme zastavili před domem, Filip čekal v atě a my ostatní jsme se vypravili dovnitř.
	Cedulka u vchodu nám prozradila, že jdeme správně.
	Což jsme si potvrdili i na schránce agentury manželů Roeslerových. (Bohužel nedostatek světla tuto fotku dosti znehodnotil). Rozhodli jsme se zopakovat novinářské krytí a vyzvídat na panu Roeslerovi, zda není milencem Lucie Bílé. Vystoupali jsme do prvního patra a zaklepali na dveře agentury. Otevřela nám pohledná žena středního věku, vytušili jsme u ní jisté podivnosti a pod vnitřním zrakem jsme si uvědomili její nápadnou bledost ač jinak vypadala zcela jako člověk. V místnosti byla ještě další žena, nejspíše sekretářka, npormální člověk. Nestihl jsem žádnou z žen vyfotografovat a byli jsme přijati Markem Roeslerem osobně.
	Pan Roesler byl rovněž "nestvůra" a to stejného typu jako paní v předpokoji Karel začal standartní novinářské (alespoň podle našich představ) řeči, pan Roesler chvíli poslouchal, pak se na Karla podíval a prohlásil "Ven!" Jindy neodbytný Karel se otočil na podpatku a odešel. Podle vlastních slov se zastavil až na chodbě přede dveřmi a netušil, jak se tam octnul. Nás pan Roesler vykázal méně tajemným způsobem a fotografii jsem ani teď nezískal. Rozhodli jsme se, že toho máme za celý den dost a že se půjdme domů vyspat a sejdeme se zítra při cestě na náměstí Míru.